Z CTG je Brhi

"Co s tím blogem a YT kanálem budeš dělat ve dvaceti?" zeptal se mě jednou kamarád narážkou na mou přezdívku na dobu určitou.
"Já budu šílená puberťačka navždycky," odpověděla jsem mu tehdy s naivní myšlenkou, že tomu tak skutečně bude.
Cha, tak to jo, tak že bych to už přenechala někomu jinýmu?

Nic nemažu ani za zlatou pannu, to bych se radši už do smrti věnovala zimním sportům, malování, studiu MatFyzu, nebo podobné činnosti mně tak blízké. Jen se za poslední necelý rok stala hromada zásadních věcí, které šílenou puberťačku proměnily ve zcela (ne)obyčejnou Brhi, která má pořád stejnou vyřídilku, smysl pro humor i hlasitost, ovšem se prostě už necítí jako ta šílená puberťačka jako před lety, kdy tohle svoje Alter ego stvořila, a proto tuhle přezdívku již nadále nechce používat. 
Jsem Brhi. Prostě Brhi. 

Nemyslím si, že se obsah blogu a kanálu nějak zásadně změní. Změnil se vlastně v průběhu let a teď kdykoliv píšu, tak už píšu spíš za Brhi, než za CTG. Schválně si najděte starší články, ta změna tam určitě je (kromě schopnosti lépe vyjadřovat své myšlenky psaným textem). Co se týká kanálu - hm, třeba tam jednou za měsíc i něco přibude. A třeba to bude ještě provokatérštější než dříve. Ale jinak pardón no - maturita.

Myslím, že nejzásadnější změna je to, že už jsem poněkud klidnější, než v období mé největší puberty (aka období CTG). Nemusím se o všem hádat za každou cenu, umím nad některými věcmi mávnout rukou, a když mě něco frustruje, tak se mnohem častěji začnu smát, než abych se zbytečně vztekala. A vzápětí to zkusím znovu (kromě vyplňování písemek z biologie, na to prostě nemám, sorry jako).

Na druhou stranu se pořád umím ozvat, jsem sebevědomější a jistější ve svých názorech, které dokážu prezentovat společně s pádnými argumenty. Když mi někdo vadí tak moc, že si uvědomuji, že se s ním ani nedá hádat, prostě se otočím a odejdu. Nebojím se přiznat chyby, protože vím, že mě každá z nich posunula o kus dál, tam, kde jsem teď. Bavím se jen s lidmi, o kterých vím, že jsem s nimi spokojenější, protože vím, že ti ostatní mi za to nestojí. Je pro mě důležité, co si o sobě myslím já a moji blízcí, protože ostatní mě neznají. Kamarádka mi jednou řekla, ať nejsem tragéd a já se tím snažím řídit. Snažím se neřešit blbosti a volně dýchat, ale zároveň se zodpovědně připravuji na budoucnost. 

Je toho hrozně moc a nic z toho se nestalo přes noc, všechno se dělo postupně a tak jak se to dít mělo. A všechny tyhle obrovské psychické změny, za které jsem hrozně moc ráda, vedly k téhle prakticky nepatrné změně a tou je nový název blogu a kanálu. Ale to je vše, nic jiného se nemění, takže věřím, že je nový název jen formalita, který nikdo nebude řešit. Řekla bych, že mě tahle novinka udělala ještě šťastnější, než už jsem, ale nerada vyslovuji slovo "šťastný", nechci nic zakřiknout. Proto o sobě říkám, že jsem spokojený človíček a díky tomuhle jsem prostě jen trochu spokojenější. 

PS: Nebojte se, že by se ze mě najednou stala světice. Pořád mluvím sprostě, bojuju se syndromem RBF a občas dostanu hysterák, případně panický záchvat (množství těchto dvou se ale výrazně snižuje). Jsem prostě Brhi, těší mě. Pokud nelžete, nepomlouváte a nešikanujete lidi a netýráte zvířátka, budeme kamarádi. 

Tak nějak bych to shrnula: nebuďte tragédi a snažte se být spokojení človíčkové, ono se pak i ráno líp vstává, vážně! Díky za přečtení. 

PS: Asi jste si všimli, že blog ještě přejmenovaný není. Až přijdu na to. jak se přesměrovávají adresy, všechno bude :)