sobota 20. února 2016

Maturiťák...

Tak jsem s kamarádkami vyrazila na maturitní ples. Ne můj. Na to mám "ještě" rok čas. Depresivní. No a takhle to dopadlo.

Přípravy

"Au."
"AU."
"AUVAJS!" fňuká kamarádka, zatímco jí z obočí trhám jeden chloupek za druhým. 
"Ujišťuju tě, že fňukáním si to fakt neusna..." chci ji vyvést z omylu, ale když vidím, že brečí, radši se začnu smát. To nám ty přípravy na ples pěkně začínají. 

"Je to nakřivo," zhodnotí svůj výtvor, když se na mě podívá zdálky a já zašilhám na vršek své hlavy, abych viděla, jak obtočený cop vypadá. 
"Tak to udělej znova." 

"Vypadáš jak selka," zhodnotí další pokus, který tentokrát tvořila z copů dvou.
"Tak to udělej znova."

"Nelíbí se mi to," nazná po třetím pokusu a já protočím oči. 
"Ale mně jo. Navíc už nemáme čas." 

"Jak vypadám?" zeptám se jí po tom, co na sebe nanesu jen lehkou vrstvu make-upu, který i tak používám jen jednou za uherský rok. 
"Furt stejně...?" pokrčí rameny. Ta vrstva byla asi fakt hodně lehká. 
"A jebáky mi jdou stejně vidět, takže jebat," mávnu nad tím nakonec rukou. 

Odjezd

"Sluší mi to, dědo?" zeptám se, když přijdu za ním do obýváku pro klíče od auta. 
"Sluší. Jak cumel. Ale kdyby ty šaty byly delší, nic by se ti nestalo. A do desíti doma, jasný?" 
"Jasně. Plus mínus čtyři hodiny. Plus.

Ples

"Boží vlasy, Terko."
"Super účes!"
"Skvělej cop!"
Slyším ze všech stran, a tak se významně podívám na kamarádku, která se ale nad svým výtvorem stejně pořád šklíbí. 
"A furt se mi to nelíbí!"
"A mně furt jo," mávnu nad ní rukou. 

"Au."
"AU."
"AUVAJS!" 
"Ujišťuju tě, že fňukáním ty lidi fakt nezastavíš v házení drobných," sjede mě chladně kamarádka, když mě při šerpování s železnou pravidelností zasahují železné mince do všech částí těla. Au.

"Už čtyři," oznámím všem přítomným stále se zvětšující číslo lidí, kterým jsem omylem už stihla sáhnout na zadek a kamarádka protočí oči. 
"Vždyť jsme tu teprve chvíli!"
"Jsi si jistá, že je to omylem?" zeptá se jiná.
"Zatím jo, ale to se může kdykoli změnit."
Při odchodu mám na svém kontě nechtěných doteků číslo deset. 

"Prosím, řekněte, že to někdo natáčí," vyřknu modlitbu, když vidím většinu našich učitelů trsat na tanečním parketu.
"Vryj si to do paměti a vzpomeň na to ve chvílích, kdy ti bude nejhůř..." dostanu odpověď.


Taky se přidám, až mi budou fotky poslány :D

Máte už taky nějaký maturiťák za sebou? Jak se vám líbil? Díky za přečtení :)

Žádné komentáře:

Okomentovat