"Jářku, ani za zlatou pannu!"

Takové, a ještě větší perly dokáže můj sedmnáctiletý bratranec vypustit z úst. Trávení času s ním je proto nekonečná studna spisovatelského materiálu, kterou s radostí využívám. 

Sestra: "Zahrajeme si Český film."
Bratranec: "Jářku, to bude výtečný!"
A tak to všechno začalo...

Já: "Každá otázka má jinou barvu, hoď kostkou."
Bratranec: "Čtyři, jaká barva?"
Já: "Modrá."
Bratranec: "...jako hladina."

Bratranec: "Pět."
Já: "Oranžová."
Bratranec: "...jako pomeranče."

Bratranec: "Jedna... Žlutá... jako ebola."

Sestra předvádí pantomimou pouta. 
Bratranec: "Kájínek!"

Já: "Jaké je jméno filmové trilogie s pravěkou tématikou, v níž si zahrál Jiří Bartoška? Nevím."
Bratranec: "To nevíš?"
Já: "Ne."
Bratranec: "Osada Havranů."
Já: "Aha."
Bratranec: "Krá, krá!"

Sestra: "Jak se jmenoval pes doktora ve filmu Vesničko má středisková?"
Bratranec: "Kazan!"

Já: "Jaké bylo jméno psa..."
Bratranec: "Kazan!"

Předvádím pantomimou Ještěrčí ocas
Bratranec: "Kazan!"

Já: "Ve kterém filmu... tady něco smrdí..."
Bratranec: "Karma. To je osud, víš?"

Sestra předvádí pantomimou Bílou nemoc
Já: "Bílá nemoc! By tě nenapadlo, co?"
Bratranec: "Jójo, to napsal Čapek!"

Sestra: "Tak končíme."
Bratranec: "Jářku, to bylo mrtě dobrý!"

Nenadělám :D

Jaké příhody se svými příbuznými máte vy? Díky za přečtení.