"Bylo mi dvanáct, když jsem tu byla naposledy," povzdychne si zasněně Carmela, když ve svitu měsíce spatří obrys Staronové synagogy.
"To jsem ještě byla tak nevinná," podotkne a otočí se na svou přítelkyni Ruth, táhnoucí s sebou bezvládné tělo jejich další přítelkyně Dany.
"No vidíš, teď ti táhne na osmdesát a máš na krku vraždu, ty stará bréco," odplivne si Ruth a hodí Danu na zem před zdi synagogy. Teď už je to stejně jedno.
"Bacha četník," všimne si najednou Carmela postavy v uniformě, blížící se z druhého konce ulice a obě báby čile schovají tělo své mrtvé kamarádky za roh. Procházející četník obě ženy slušně pozdraví a bez špetky podezření, co dělají v tuhle noční hodinu na tomhle místě, pokračuje v noční pochůzce.
"Je vidět, že ještě existujou slušný lidi," okomentuje jeho pokývnutí hlavou Carmela a vytáhne zpod sukně placatku s hruškovicí, přičemž do sebe většinu jejího obsahu hodí na jeden zátah.
"Kdyby věděl, že zdraví bordel - mamá v důchodu, možná by tak slušnej nebyl," uzemní ji Ruth a placatku jí z ruky vytrhne, aby mohla vypít zbyteček, který jí tam Carmela chtě nechtě nechala. Na kuráž.
Carmelinu poznámku, že ona byla její první zaměstnankyně, nechá velkoryse bez povšimnutí.
"Ty podvádíš!" vykřikne Carmela, když si všimne, že z Danina rukávu vykukují dvě nejvyšší karty - esa. Vztekle vyskočí tak rychle, že si vylije frťana a chytne ubohou spoluhráčku pod krkem. Diplomatka Ruth dál spokojeně cucá svoje víno a sleduje, jak její dvě přítelkyně sbírají všechny své síly k nadcházející rvačce. Nemá strach ani o jednu z nich, obě si zapomněly nasadit protézy a za vlasy už se také tahat nemůžou, skoro žádné nemají.
Vtom se Dana teatrálně chytne za hruď a navzdory tomu, že ji Carmela stále drží za límec jejích šatů, jenž už mají svá nejlepší léta za sebou, se sklátí k zemi.
"Tys ji zabila," podotkne nadále klidná Ruth, jíž už třetí sklenička vína pozvolna otupěla všechny smysly, a proto si úplně neuvědomuje váhu svých slov.
"Simuluje," mávne Carmela rukou a vztekle utře loužičku hruškovice ze starého dubového stolu. Takové škody!
"To si nemyslím," odporuje jí Ruth, když se jejich přítelkyně ani po několika minutách nehýbe a při jejich pokusu ji zvednout, spadne Danina hlava s hlasitým zaduněním zpět na studenou podlahu.
"Co s ní?" podívají se na sebe pak dvě vysloužilé šlapky a horlivě přemýšlejí.
"Zanesla bych ji k synagoze," navrhne Carmela po několika dlouhých minutách ticha, které rušilo jen odbíjení jedenácté hodiny na věži nedalekého kostela.
"Jsi pitomá?! Celej život se živila tak, jak se živila, a teď bude prosit o odpuštění?" poklepe si Ruth na čelo a dolije si zbytek vína, kterého dnes už vypila víc než dost.
"Nechápu, že nás nic jinýho nenapadlo," zavrtí hlavou Ruth, když opět nevěřícně hledí na obrysy synagogy a poslouchá vzdálenému odbíjení půlnoci, zatímco aktivní Carmela už aranžuje Danu ke vstupu do budovy.
"Proč zrovna sem?" zeptá se ještě jednou Ruth, ale zároveň podává své přítelkyni pomocnou ruku.
"Nechápeš to? Šlapka v důchodu si na sklonku života uvědomila všechny svoje hříchy, chtěla zajít sem pro odpuštění, ale jakmile se dotkla kliky, kleplo ji. Boží trest. Bum. Ende. Finito. Šlus." Vysvětlí Carmela svůj geniální plán a znovu vytáhne placatku, kterou ale po zatřesení s úšklebkem strčí zase zpět pod sukně.
"S tím sklonkem života to sedí spíš na tebe," ozve se najednou domnělá mrtvola, která se sbírá ze země a zároveň ze svých sukní oklepává všechnu špínu.
"Ty žiješ!" zřeknou se překvapeně její dvě přítelkyně a Dana si narovná spodničku.
"Jo, vzbudila jsem se, jak jste mě tady hodily na zem. A jdu domů. Příští pátek přijdu zas na Mariáš. Hruškovici přinesu," oznámí jim a s těmito slovy se vydá ke svému domovu.
"Ale jestli budeš zase podvádět, tentokrát tě zabiju doopravdy!" zavolá za ní ještě trochu překvapená Carmela a vydá se zpět domů.
A tak třetí z nich, Ruth, pokrčí rameny, vyndá z tabatěrky cigaretu a s malým světýlkem u pusy se vydává posledním možným směrem s myšlenkou na svůj malý hřejivý byteček plný lahví laciného vína.
Za týden si bordel - mamá v důchodu opět pozve své dvě kamarádky a bývalé zaměstnankyně na partičku Mariáše k sobě do malého pavlačového bytu a jejich smích se bude rozléhat všemi kouty staré Prahy.
Tenhle příbeh jsem napsala za pomoci Povídkáře, vygenerované termíny byly: postava - bordel mamá v důchodu, místo - synagoga, téma - Pozor, žárlivostí se dá i shořet! a první věta - Té dívce bylo dvanáct let.
Až na to téma a trochu překomolenou větu jsem to myslím víceméně dodržela a ačkoli je to blbost, myšlenka vysloužilých šlapek uklízejících svou mrtvou kamarádku na pozadí prvorepublikové Prahy mi přišla docela zajímavá. Každopádně díky za přečtení a budu ráda za každý názor :)
Žádné komentáře:
Okomentovat