Padesátiletý takřka starý panic Jean Perdu žije v Paříži a jeho jediná zábava je knihkupectví na palubě lodi se jménem Literární lékárna. Jean o sobě tvrdí, že dokáže každému doporučit knihu jen podle jeho chování. Jo a ještě chová kočky. V tuhle chvíli bych se otáčela a s křikem "POZOR - MAGOR," zdrhala co mi nohy a plíce stačí.
Budiž mu odpuštěno, že má ke svému podivínskému chování důvod. Pardon, ehm... "důvod". Před dvaceti lety ho opustila dívka Manon a na vysvětlenou mu poslala dopis. Ten ale Jean Perdu nikdy neotevřel - takže ano, podle mužských ješitných zákonů a vzorců chování má ke svému chování největší právo, jak by zřejmě řekl jakýkoli příslušník mužského pohlaví. Co se dá dělat, mužské ego se hojí dlouho a i poté přetrvávají jasně čitelné jizvy.
Když se ale čtenáři stejně jako já přenesou přes prvotní slupku k smrti uraženého starého mládence, objeví tu jiskru, do které se kdysi zamilovala Manon, a která svým kouzlem změní chování hlavního hrdiny snad ještě víc, než měla původně v plánu. A vše co k tomu potřeboval, bylo pouhé přečtení dopisu, který sice otevřel staré rány a prohloubil vrásky, stejně tak ale způsobil i mnoho dalších tentokrát od smíchu a francouzského letního slunce.
A proto stejně jako Jean Perdu otevřete tuto knihu a ponořte se do krásného příběhu, jež popisuje lásku ve všech podobách jaké si jen dokážete představit. Přitom vás přenese do sluncem zalité Francie, donutí vás smát se, brečet i zamyslet se nad životem v okamžiku, kdy dočtete poslední řádek této hořko-sladké novely, kterou jako by napsal sám život...
Nah, vůbec jsem neměla při psaní tohohle článku slzy na krajíčku, pač se mi celá knížka opět vybavila. Až se to bude točit, chci hrát Manon. Tahle knížka je prostě něco úžasnýho...
Ta knížka má úžasnou obálku. :3
OdpovědětVymazatAle popravdě? Z Tvého článku jsem pochopila jenom to, že jde o nějakého starého mládence, který nikdy neotevřel dopis na rozloučenou. A pak ho jednou otevře, nevím proč ani za jakých okolností, a to ho změní. Neříkám, že je to špatný článek. Jen si myslím, že bys mohla trochu zapracovat i na tom, abys neřekla nějak tak děj, ale třeba nějaké Tvé vnitřní pocity (krom toho, že jsi měla na krajíčku.) Protože takhle vůbec nevím, jestli knížku číst.
Ale máš strašně dobrý sloh. Nějaké čárky jsou špatně, ale to nic nemění na tom, že se to krásně čte :3
Nechtěla jsem říct děj, šlo hlavně o to zaujmout tak, aby to člověka donutilo knížku přečíst. Promiň jestli to tak nevyznělo. Celá knížka je vlastně psaná dost ledovcově, hlavně okolnosti okolo dopisu, asi proto do toho sklouzl i můj článek. Pocity... ty se snad ani vyjádřit nedají... Snad víš, jak to myslím :)
VymazatJojo - čárky aka můj celoživotní nepřítel číslo jedna, zkusím je opravit. A děkuju, to pisálka potěší nejvíc :)) CTG
O knížce už jsem četla a celkem dlouho ji sháním, nějak mi není souzená, ale já ji najdu!
OdpovědětVymazatJsem strašná cíťa a podle článku mi je jasné, že u toho zase budu brečet jak želva.
www.fakynn.blog.cz
Budeš - já nejsem a taky jsem probulila oceán :D CTG
Vymazat