Budoucnost národa

Od začátku září máme nového učitele na Základy společenských věd. Nebo výchovy, doteď přesně nevím, co ta zkratka vlastně znamená. 
Chytrej, ukecanej chlap, kterej se nás snaží namotivovat pravidelným přívalem citátů, opakování fráze: "Nebojte se, nebojte se!" a ujišťováním, že MY jsme ta elita, která se dostane na nejlepší školy v naší zemi. 
Možná právě proto od začátku září neuvěřitelně prokrastinuji, bojím se, bojím se a každá hodina s ním mi způsobí záchvat paniky, protože JÁ určitě nejsem ta elita, která se dostane na nejlepší školy v naší zemi...

Na jednu stranu je to od něj vážně strašně hezký. Protože myslet si, že banda puberťáků, jejichž největší zábava o přestávce je nahrávat na Snapchat videa, kde zvrací duhu, jednou dobude svět, je od něj přinejmenším velice odvážné. Jeho naivní domněnky, že se ale naprosto s přehledem orientujeme v evropské i světové politice, ekonomice a v neposlední řadě v sociologii ve mně ale chtě nechtě vyvolávají jedinou reakci: 

Na to, že z každé hodiny odcházím s hlubokou depresí nad tím, že jsem hovno, umím hovno a hovnem zřejmě i zůstanu, už jsem si docela zvykla, ale v tom případě bych byla ráda, kdyby se se mnou i jako s hovnem zacházelo. 

Odmítám zlepšovat svým průměrem tabulkové statistiky za cenu toho, že se v noci probouzím s pocitem, že nade mnou stojí můj profesor a řve: "Neboj se, neboj se, máme devadesáti devíti procentní úspěšnost na nejelitnějších školách!"

Já vám teda něco řeknu. Já budu už za dva roky to jedno procento, co bude rádo za místo na tý nejpodřadnější škole v republice, kterými tak opovrhujete. 

A v okamžiku, kdy už se člověk naučí narážky na naší neinteligenci tak nějak ignorovat a potlačovat záchvaty paniky na dobu neurčitou, přijde jeho písemka s politickou argumentací. 

Jo - protože člověk, kterej po večerech vymejšlí kraviny, kterýma by pobavil co nejvíc lidí na YouTube a ve volných chvílích naivně plánuje mobilní aplikaci, co by pomáhala dospívajícím trpícím depresemi a úzkostmi, fakt dokáže vyjádřit svůj názor na téma: Stát, ve kterém bych chtěla bydlet z hlediska režimu fungování státní moci a podpořit ho třemi pádnými argumenty. 

V tom okamžiku vám nezbude nic jiného, než zamáčknout slzu v oku, zasněně se podívat ven z okna a zopakovat si, že jste budoucnost národa. Nikdo ale přeci netvrdí, že ta budoucnost musí být v růžových barvách...

Tak co, kdo kromě mě je hovno, umí hovno a hovnem i zůstane? :D Snad nejsem jediná, kdo má takovéhle pocity po hodinách s přehnaně motivujícími kantory. Dejte vědět v komentářích a díky za přečtení! :)