Deník šílené puberťačky, 5.díl

Přísahám, že těm dětem jednou něco udělám, mumlám si potichu, když se snažím dostat skrz tunu nevychovaných prvňáčků do té části autobusu, kde mi kamarádka drží místo. Jako vždycky se tam překvapivě nedostanu, a tak skončím někde vprostřed vedle své sestry a nad sedadlem, na kterém sedí "lehce" zapáchající muž z vedlejší vesnice. Ten smrad je ale nic proti tomu, jak vypadá jeho barák. Vždycky, když jedu okolo na kole, divím se, že ještě stojí. 

Co jsem komu udělala... pomyslím si, když ucítím plný zásah jeho odéru. Plus ještě ti úžasní človíčci všude okolo. 

"Jestli mi ještě jedno z nich šlápne na nohu, urvu mu hlavu a narvu mu ji do zadku!" zahřmí vedle mě ségra a najednou se všechny děti přestanou hejbat. To šlo hladce...

"Myslíš, že to triko je pravej Adidas?" nahnu se o hodině zeměpisu ke Kiki a ona protočí oči. 

"Vážně řešíš jestli je triko našeho zeměpisáře fake nebo ne?" ujistí se a já kývnu. Je to určitě zajímavější, než HDP USA. 

"Jo. No uznej, neříkej, že si z platu učitele kupuje značkový trika. Navíc speciálně tenhle si radši koupí letenku do USA, aby amíky mohl poučovat o hodnotě jejich HDP," řeknu zkušeně a Kiki se uchechtne. 

"Co to tam řešíte, dámy?!" přeruší naši konverzaci rázně zeměpisář. 

Tvýho fejkovýho Adidase...

"Hodnotu HDP v USA pane profesore," odpovím mu pohotově. 

Neusnu, neusnu, neusnu, opakuju si pořád dokola mantru. která mě při hodinách fyziky drží jakž takž pohromadě. 

Učitel chodí po třídě a má přednášku o jakémsi bodu, který má vliv na něco, co nám podle všeho pomůže odvodit obecný vzoreček, který ale funguje jen v padesáti procentech příkladů. Sladké.

"A ten bod se jmenuje...?"

Počkat... tohle jsem si vypisovala!

"O!" vykřiknu, když prochází zrovna kolem naší lavice, až sebou Kiki polekaně cukne. Na ni moji mantra očividně nezabírá. 

"Ale ne," protočí fyzikář oči a bez dalšího slova pokračuje dál k tabuli. Ok, to se nepovedlo...

Vlastně jo - Kiki díky záchvatu smíchu do konce hodiny už neusne.

"Héle, Hnědoočko," strčím do Kiki na obědě a povytáhnu obočí. Dneska mu to obzvlášť sluší. Kiki ho vezme na vědomí, a potom dál pokračujeme v nenucené konverzaci se zbytkem stolu. Najednou si naproti Kiki, která sedí vedle mě, někdo sedne. Zvednu hlavu a setkám se přímo s očima Hnědoočka. Nevzmůžu se ani na slovo a on povytáhne obočí. 

"Ňákej problém?" zeptá se přidrzle a já jen zavrtím hlavou. Kiki se začne chichotat a já se kvůli ní málem udusím knedlíky. Musím se okamžitě zvednout a vypadnout z jídelny, nebo bych si ztropila ještě větší trapas, než jaký se mi už povedl. 

Bože, já jsem taková kráva!

Díky za přečtení tohoto víceméně nudného pokračování. Fiktivní scény už asi začnou přibývat, ale vždycky na tom bude krapet pravdy. ;)
Snad se vám ale aspoň trochu líbilo a každopádně budu moc ráda za jakýkoli názor :)