"Tak to si hezky odpočineš od zpráv a od redakce," řekl mi kolega, když jsem v práci oznámila, že se tam teď nějakou dobu neobjevím.
Tak já se teda přiznám už v úvodu. Vůbec se mi tam letos nechtělo. Nevím proč, ale cestou na vlak jsem vzteky nakopávala každý kámen a brblala, že jsem se na to měla vykašlat. Faktem je, že jsem během roku přemýšlela, že letos letní školu do svého rozvrhu nezavrhnu. O opaku mě na jaře přesvědčil dialog s jednou z předešlých účastnic. Pro představu:
+ Jsem přemýšlela. A asi nedokážu na LŽŠ nejet.
- Jo. Puklo by mi srdce.
Tenhle dialog vystačí za všechny reklamy světa. Takže v rámci zachování celýho srdce jsem se třetí týden v srpnu do Havlíčkova Brodu přeci jen vydala.
Musím uznat, že Brod je vážně krásný město. Ne nadarmo vyhrál v průzkumu nejlepší místo k žití (na Vysočině). Jedno musím ale Broďákům vytknout. Nedokáží odolat hádání se se s Žďárákama (moje maličkost). Takže jsem pravidelné pošťuchování zažila už během prvních pár minut LŽŠ. Aneb:
+ Žďár je pěkně hnusnej.
- Aspoň nám tam nevraždí lidi, milouši.
Jestli nechápete, přečtěte si zprávy. Anyway, letos byla vražedná i vzdálenost, ve které jsme byli ubytovaní. Pamatujete z článku o Podzimním knižním veletrhu 2017? Ubytování na konci světa a doprava.
Ubytko na konci světa mělo ale jednu výhodu. Žďáráci alias moje maličkost si mohli pro změnu dělat srandu z Broďáků. A to každou cestu z ubytka do města.
Teplej Míša: Tady musíme zahnout k hlavní. Je to ta hlavní??
Já: Míšo, tady jsme v Brodě. Tady mají jen jednu hlavní.
Dost možná jste správně uhodli, že Teplej Míša (ano je to naprosto schválená přezdívka), je Malej Míša, kterého už znáte z předešlých článků. Ale potkala jsem i nový lidi.
Třeba Mostečačku, která hrála čtyři sekundy v Mostu! Když se jí na to zeptáte, ukáže vám video (když ne, tak taky).
Třiadvacetiletýho Petra ze Španělska (tenhle inside joke bohužel pochopí jen zlomek lžšáků).
A tři grácie, které tu sice byly už loni, ale tehdy jsem si o nich myslela, že to jsou skutečně tři grácie. Teď už vím, že jsou to tři slepice (zdravím). Ale jinak jsou moc fajn.
Jo a ještě poctivýho rozhlasáka Jiříka. Jak moc je poctivý vám může napovědět náš dialog o jeho rozhlasové reportáži v rámci LŽŠ.
Rozhlasák Jiřík: Achjo. Já zítra nemůžu natočit kus reportáže, protože bude zima.
Já: Proč?
Rozhlasák Jiřík: Protože je o letní sezóně parku. Nemůžu natáčet o létě, když bude zima.
Já: Ale Jiříku... Oni tu zimu neuslyší, víš?
Podobně prostořeká jsem byla i na svou úžasnou lektorku Ninku (se omluvuju, to fakt samo). Ona ale celou dobu zvládla být laskavě důsledná, za což jí ještě jednou touto cestou děkuji. ♥
Krom trollení svých LŽŠ kolegů jsem taky moderovala jednu odpolední besedu. Strašně mě to bavilo, jen jsem se hned na začátku setkala s problémem dvou vousatých, mladých, tmavovlasých Filipů. A teď poznej, kterej je kterej, žejo.
Mostečačka: Neboj, rozeznáš je. Ten jeden je roztomile ušatej.
Já: A je to aspoň Zajíček?
Mostečačka: Nope.
Já: Aj.
Všechny jsem ale rozeznala, besedu odmoderovala a zbytek LŽŠ si v pohodě užila. A teď už budu končit, beztak jsem už moc dlouhá.
Jen ještě přidám k dobru jednu storku z posledního večera. Well... poslední večer je poslední večer. A já jsem ohromně dospělá, zodpovědná, rozumná a dělám jen dobrá rozhodnutí, žeano.
A na počest tohohle všeho jsem během půlnočního zkoumání žabiček zahučela do rybníka.
Ale jen na chvilku a jen po jedno koleno. A ten hysterák, že z odřenýho kolena dostanu rybí mor vůbec nebudeme zmiňovat, ano?
V závěru bych ráda dodala, že na LŽŠ nejspíš přestanu jezdit, až poslední den nebudu v takový depresi, že z toho budu celý dopoledne mlčet a vyděsím tak všechny staré i nově získané kamarády. (Sorry, já se musela vypnout, jinak bych brečela a to nikdo nechce.)
Třeba Mostečačku, která hrála čtyři sekundy v Mostu! Když se jí na to zeptáte, ukáže vám video (když ne, tak taky).
Třiadvacetiletýho Petra ze Španělska (tenhle inside joke bohužel pochopí jen zlomek lžšáků).
A tři grácie, které tu sice byly už loni, ale tehdy jsem si o nich myslela, že to jsou skutečně tři grácie. Teď už vím, že jsou to tři slepice (zdravím). Ale jinak jsou moc fajn.
Jo a ještě poctivýho rozhlasáka Jiříka. Jak moc je poctivý vám může napovědět náš dialog o jeho rozhlasové reportáži v rámci LŽŠ.
Rozhlasák Jiřík: Achjo. Já zítra nemůžu natočit kus reportáže, protože bude zima.
Já: Proč?
Rozhlasák Jiřík: Protože je o letní sezóně parku. Nemůžu natáčet o létě, když bude zima.
Já: Ale Jiříku... Oni tu zimu neuslyší, víš?
Podobně prostořeká jsem byla i na svou úžasnou lektorku Ninku (se omluvuju, to fakt samo). Ona ale celou dobu zvládla být laskavě důsledná, za což jí ještě jednou touto cestou děkuji. ♥
Krom trollení svých LŽŠ kolegů jsem taky moderovala jednu odpolední besedu. Strašně mě to bavilo, jen jsem se hned na začátku setkala s problémem dvou vousatých, mladých, tmavovlasých Filipů. A teď poznej, kterej je kterej, žejo.
Mostečačka: Neboj, rozeznáš je. Ten jeden je roztomile ušatej.
Já: A je to aspoň Zajíček?
Mostečačka: Nope.
Já: Aj.
Všechny jsem ale rozeznala, besedu odmoderovala a zbytek LŽŠ si v pohodě užila. A teď už budu končit, beztak jsem už moc dlouhá.
Jen ještě přidám k dobru jednu storku z posledního večera. Well... poslední večer je poslední večer. A já jsem ohromně dospělá, zodpovědná, rozumná a dělám jen dobrá rozhodnutí, žeano.
A na počest tohohle všeho jsem během půlnočního zkoumání žabiček zahučela do rybníka.
Ale jen na chvilku a jen po jedno koleno. A ten hysterák, že z odřenýho kolena dostanu rybí mor vůbec nebudeme zmiňovat, ano?
V závěru bych ráda dodala, že na LŽŠ nejspíš přestanu jezdit, až poslední den nebudu v takový depresi, že z toho budu celý dopoledne mlčet a vyděsím tak všechny staré i nově získané kamarády. (Sorry, já se musela vypnout, jinak bych brečela a to nikdo nechce.)
LŽŠ je stejně kouzelná. Celej den člověk nepocítí únavu ani jednou a po návratu domů prospí 24 hodin v kuse
Díky za přečtení. A zdravím všechny lžšáky, protože tenhle článek si stejně četli jen citově zainteresovaní lidičkové. ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat