Vypadá to děsně zbytečně, ale věřte mi, že kdyby se v každý kanceláři nacházel páreček mazlivých retrívrů, happiness manažeři by neměli co žrát.
"Jdu za Korkem!" zvedám se teatrálně kdykoliv mi v práci něco nevyjde tak, jak bych chtěla. Tenhle flegmatickej a trochu smradlavej teriér je třešnička na dortu v i tak super práci. Dalo by se říct, že za ním chodím spíš ze zvyku, než při nasrání, protože to bych ho moc často neviděla.
Potkávám ho ale často na chodbě. Jo a jeho pána taky. Už jen z pozdravu ale každý nezúčastněný pochopí, ke kterému z dotyčných chovám hlubší city (i když mám samozřejmě ráda oba).
Pro představu ukázka běžné situace, kdy tuhle nerozlučnou dvojku potkám.
Na Honzu: "Čus!"
Na Korka: "Ahoooj pusinko!"
Jeho pán už si na to tak zvykl, že kdykoliv se objevím u nich v kancliku, automaticky odjíždí s židlí, abych mohla za Korkem pod stůl.
Když jsem onehdy přišla do kancliku se slovy: "Dneska jdu za tebou."
Naprosto vážně se zeptal: "To je na toho psa, co?"
Korek ale není moje jediná čtyřnohá láska. Přímo u mého stolu dřív lehávala Alka, přezdívaná liška. Roztomilá Shiba-Inu, která svým chováním občas připomíná majestátní sfingu. Pohladit jste ji mohli jen pokud vám to svým shovívavým pohledem dovolila.
Teď už tam ale moc nebývá, místo ní tu je čivava Karamela. Vypadá trochu jako krysa s delšíma chlupama a žebrá jídlo. Občas si ale ráda hraje na miminko, nechá se chovat a kouká mi do počítače s nadějí v očích, že z klávesnice vyroste sekaná.
Nikdo se mi tedy nemůže divit, že do práce chodím častěji než domů. A taky si můžete být jistí, že dokud tu ty čtyřnozí bohové budou, budu tu i já.
Kdybyste někdy měli pocit, že jsem složitá na pochopení,
tak tenhle obrázek shrnuje vše, co o mě potřebujete vědět
tak tenhle obrázek shrnuje vše, co o mě potřebujete vědět
Považujete hlazení cizích psů za svou osobní čupirínu? Díky za přečtení!
Žádné komentáře:
Okomentovat