A bacha jo, tohle jsem náhodou nevystalkovala, tohle se ke mně neslo ze všech stran, že bych to nemohla ignorovat, i kdybych chtěla.
Když se to vezme kolem a kolem, tak vlastně proč ne, žejo. Miminka jsou roztomilý, voní a celý proces zrození je vlastně zázrak. Přeju jim, ať jsou šťastní, protože já jsem a můžu potvrdit, že není víc.
Ale.
Pojďme být chvíli nekorektní.
Protože já se opravdu nemůžu přestat smát.
To, že jim v nějakých dvaceti letech asi chybí takový ty drobný "detaily", které by jim zajistily jednodušší život, je jen jejich věc a určitě to zvládnou.
Ale že mi fotku jejich idylky pošle holka, se kterou jsem se o něj před lety rádoby přetahovala nebo cože, je prostě bizár, který mě fakt baví.
Že já budu ta, která bude krotit její výlevy typu "No fuj!" a "Mě nasrali, že ani jednu z nás nepozvali na svatbu!", bych si v době ne úplně příjemného rozchodu fakt nepomyslela.
Stejně musím uklidňovat i Potkana a ségru, které měly zmíněný rozchod přímo z první ruky. Z nějakého důvodu se jich totiž stále drží docela silná nechuť vůči dotyčnému. Ségru krom znechucených poznámek dokonce napadlo, že se mi možná ozve bývalá nejlepší kamarádka, která s dotyčným po našem rozchodu nějakou dobu randila.
Ségra: Říkala přeci, že k sobě třeba časem zas najdete cestu, no ne?
Já: Nojo. Ale já jdu na druhou stranu.
A když na tuhle novinku i vaše babička zareaguje slovy: "No vidíš, ještěže to dopadlo tak, jak to dopadlo." a záchvatem smíchu, tak víte, že je ve výsledku vše, jak má být.
Takže já s úsměvem pozvedám sklenici vína, přeju jim všechno nejlepší a jsem fakt ráda, že tohle štěstí zatím nepotkalo mě.
A s ještě větším úsměvem vzpomínám na jeho kamaráda s krásnýma očima a ještě hezčím zadkem. Jmenoval se úplně stejně a bydlel o barák níž. Takže, lidi, já si vlastně nevybrala špatně. Prostě jsem se přehmátla, no!
Já jejího, ona mého a jinak jsme dokonale spokojené ♥
Jak se vám líbila první čupirína? Díky za přečtení. Těšte se na dalších 887!
Žádné komentáře:
Okomentovat