Díky, Brhi!

Když se koukám zpětně na počet článků za letošní rok, vlastně to není ani tak hrozný. Pokud připočtu tenhle, jsou všechny dohromady plnoleté. To je v průměru jeden a půl článek na měsíc. Dáme příští rok dva za měsíc? Ee, no, snad. 

Jakoby nechci být sentimentální (jasně, proto jsem dala tenhle sebe-reflektivní nadpis), ale troufám si tvrdit, že uplynulý rok byl ještě větší jízda, než ten rok předchozí. A ačkoliv se v něm nenacházela ani maturita nebo zkoušky na výšku a za většinu nových věcí jsem si mohla sama (proto ten nadpis), naučil mě toho letošní rok asi tak tisíckrát víc než dva-sedmnáctka.Tolik facek realitou a uvědomování si, že život není vždycky takovej, jakej si ho Brhi nalajnuje, to snad ani nemuselo bejt. 

Hlavní téma loňského shrnovacího článku byla sebeláska. To letos nehrozí, páč už jsem veškeré změny ohledně tohoto pojmu vyjádřila ve svým zářijovým článku. A jen doufám, že příští rok se mi podaří proniknout do nové dimenze tohoto nenáviděného pojmu - do tý, která mě donutí jít spát dřív než ve dvě, naučí mě snídat a přesvědčí mě, že alkohol fakt není až takovej kámoš a ve čtyřiceti budu hořce litovat. Jestli se tý čtyřicítky vzhledem k mému šílenému tempu vůbec dožiju. 

Díky sedmiletému deníku, který si od začátku letošního roku vedu, mám poměrně podrobný zápis o událostech každičkého dne. Díky tomu vím, že jsem se někdy v lednu "neuvěřitelně a nevýslovně zamilovala". Ehm... Jo. To zamilování bylo tak silný, že jsem musela listovat dál, abych si vzpomněla, kterej princ na bílým koni byl ten šťastnej. 

Když už jsme u té lásky, loni jsem tu básnila o trojici svých nejbližších přátel - Sůšovi, Tali a Potkanovi. Jsou tu furt. Co na tom, že se Sůšou jsme se nebavili první čtvrtinu roku, Tali si vybrala pozdní léto a celý podzim a s Potkanem jsme v odcizovací fázi teď. Zastávám ale myšlenku, že tahle pouta se mohou povolit, ale ne přetrhnout, takže si buďte jistí, že o těch třech pošucích, kteří si dobrovolně vybrali spojit svůj svět s tím mým, si do budoucna ještě vela přečtete. 

Tenhle rok byl také z velké části ve znamení mé vysněné práce (co na tom, že mi za ni zatím nikdo neplatí). Letní prázdniny v jedné redakci a od září pobyt v další je ve všech slova smyslech to nejlepší, co mě v tomhle roce potkalo. Je to ten nejmilejší zdroj facek realitou a zároveň většiny znalostí, které ve svém oboru potřebuji. A k tomu všemu jsem obklopená úžasnýma lidičkama a bandou skvělých profesionálů v čele s šéfíčkou a šéfíkem, takže to fakt chceš. 

V návaznosti na potkávání hromady nových lidí jsem si letos taky uvědomila dvě věci - i letos u mě platí teze, že lidi jsou prostě skvělý a mám je moc moc ráda. (Ano, pořád platí dovětek - některý si ráda držím u těla a některý mám ráda daleko daleko od sebe, ale pořád věřím, že pro někoho jsou skvělý a tak to má být.)
A zároveň jsem si konečně zvykla, že na mě a mou svéráznou povahu si lidé prostě musí zvyknout. Takže ještě o nehet víc mám ráda lidi, který si zvyknou na to, že dřív mluvím, než myslím, že občas někoho nechtěně urazím a vůbec si to neuvědomím (Teda, pokud se zrovna náhodou mračím a funím, tak jsem to myslela vážně, ale to je tak jeden případ ze sta, kterej fakt nechcete zažít.) a zároveň, že jsem drzá jak lázeňská veverka, ale z lásky/úcty. (Paradox level Brhi, ale fakt, s lidmi, který nemám ráda/nevážím si jich, nemluvím, tak jak bych mohla být drzá?)

A co říct závěrem? Nedávám si předsevzetí, páč mám depky, když je poruším. Takže jenom hlásím, že doufám, že v současné redakci vydržím déle, než je to pro stážisty plánováno. (Do svého sedmiletého deníku jsem si v den přijetí napsala, že už se mě nezbaví, takže sorry not sorry panstvo, od vás už jedině do BBC. ♥)
Zároveň doufám, že si zvyknu snídat a omezím příjem nezdravých tekutin, kterými se poslední dobou zásobuji v hojném počtu. (Jen abych to hned z kraje upřesnila - víno je zdravé.)
A v neposlední řadě se těším na spoustu nového, co zjistím sama o sobě, abych se příští rok mohla radovat z větších věcí, než vyléčeného syndromu Teda Mosbyho: Aneb do roku 2019 jdu s tím, že jsem skvělá bytost obklopená lidmi, které mám ráda. A že si na mě opět žádná osoba opačného pohlaví nezvykne natolik, aby si mě jednou vzala a pořídila si se mnou děti. A jsem s tím naprosto v pohodě. 

Mám takový tůšo, že mi bez toho stresování bude mnohem líp 

Šťastnej novej rok lidi! Buďte rádi, že jste!