Obdiv k tomu, že se pro tak vážný čin rozhodla v relativně nízkém věku, jsme museli s pár kolegy ze třídy uznat už na parkovišti, kde jsme podepisovali společné přání ke svatbě.
"Jak to mám podepsat?! A psacím, nebo tiskacím? Kam to mám napsat? Máme nějakej systém?!" znělo parkovištěm a pět rádoby dospělých lidí se snažilo podepsat blbý svatební přání.
"Tyvole, my nejsme ani ready jít někomu na svatbu, jak může být ready si někoho vzít," shrnula jsem naši snahu v závěru unaveně a znovu tak vzdala hold naší -teď už vdané paní- Petronelce.
Byli jsme tak zmatení, že jsme mnohdy nevěděli kam jít a co máme dělat. To mi vnuklo geniální myšlenku.
+ Hej až já se budu vdávat, tak vám na zadní stranu pozvánky napíšu přesný popis toho, co máte dělat, jo?
Chcete obřad v kostce?
Všichni věděli, že budu brečet. Všichni mě měli nechat na pokoji.
Všichni byli hrozně překvapení, když jsem fakt začala brečet. Všichni na mě čuměli, jako by v celém kostele nebylo nic zajímavějšího.
Ale já byla "úplně v pohodě, čumte se dopředu, tam máte oltář".Po obřadu jsme se rozdělili na podřadný plebs a ty privilegované, kteří byli pozvaní na hostinu. (Haha, vůbec si privilegovaná Brhi nemusela hledat, jestli se píše po obřadu, nebo po obřadě - obojí btw.)
A nastala éra, kterou jsem pracovně nazvala: "Toho bohdá nebude, aby gymplák od stolu utíkal."
Už jsem vám říkala, jak moc těžký je být na svatbě a jet svoji cukrfree challenge? Hodně těžký, milé děti, hodně těžký. Ale o to víc místa vám zbude pro zdravý dobroty a to přeci chcete! Obzvlášť, když jste parta ohromně inteligentních vysokoškoláků, kteří umí rozeznávat jednotlivé druhy zeleniny.
- Co je to?
+ Taková ta bílá zelenina co vypadá jak mrkev.
- Pórek?
A ještě víc jim tyto neznámé druhy zeleniny chutnají...
- Hele, když to namočíte do tý majonézy, je to snesitelný.
A co teprve hlavní jídla, který mění chutě!
- Petroneli, vy tady máte kuřecí řízek, co chutná jako kapr!
A poté, co jsme se všichni napucli jak prasátka, přišel na řadu společenský tanec, aneb "jó, ten název si pamatuju z tanečních, ale kroky nedám". Ale dali, chlapci, dali.
A bacha jo, šel tancovat i střízlivý Dwarf, jelikož musel zpátky řídit. Shodly jsme se ale na tom, že jsem měla řídit já. Já se totiž dokážu uprostřed tanečního parketu ztrapňovat i zcela při smyslech. Dwarf si to užívá jen pod vlivem. Velmi silným vlivem. Tak příště.
V závěru bych chtěla říct, že já na řadě nejsem. Kytku místo mě chytla slečna, co hraje rugby a chytla ji asi už po páté. Tak snad příští rok přestane hrát a radši se vdá, aby měly šanci taky ostatní.
Ze svatby jsme odcházeli napapaní, nabumbaní, šťastní i za novomanželé a spolužák o sobě mimo jiné prohlásil, že je střízlivý muž. Na to pohotově zareagoval jeho kamarád.
+ Nevím, jestli se víc směju tomu, že jsi muž, nebo tomu, že jsi střízlivej.
A takhle to bylo se vším. Ale bylo to fakt skvělý. Tak zas někdy na další gymplácký svatbě!
Nemám ani šajna, komu je to podobný... O:)
Díky za přečtení a Petronelku, já vím, že se opakuju, ale... hlavně buďte moc moc moc šťastní, jóó?
Žádné komentáře:
Okomentovat