"Uíííííííí!"

To je slovo, které jediné dokáže dokonale vystihnout můj pocit z roku 2017. Na to, jak moc stál 2016 za hovno, tak ten ničím nedělitelný rok byl jízda. Spousta nových vědomostí, přátel, zážitků... a hlavně lásky, smíchu a splněných přání. A já pevně věřím tomu, že 2018 bude ještě lepší. 

Vědomosti roku 2017 opravdu vládly. Úspěšně zvládnutá maturita, neúspěšně zvládnuté zkoušky na vysněnou školu, úspěšně zvládnuté zkoušky alespoň na vysněný obor, úžasná skvělá dokonalá Letní žurnalistická škola (také známá pod heslem "nejlepší rozhodnutí mého života"), naprosto jiný systém učení na vysoké škole, zapojení se do školního rádia... celkově jsem - teď už v minulém roce - často slyšela větu: "Ježiš, ty jsi akční." 
Jsem no. A stejně u toho furt stíhám být líný prase. 

Co se týká přátel, tak na ty byl minulý rok taky velmi bohatý. Díky LŽŠ a studiu na vysoké jsem potkala spoustu úžasných a milých lidí, které si s radostí ve svém životě ponechám navždy. Za tento rok se proto k mému milovanému (to mu neříkejte) Potkanovi přidali do top trojky další dva lidičkové, které mohu otravovat i o půl třetí ráno. Ne, že by mi odepsali, ale já jim napsat můžu. A to se cení. Následujícími ukázky našich konverzací bych vás ráda přesvědčila o tom, že tyto tři osoby v životě opravdu chcete. 

S Potkanem se kamarádíme už více než třináct let. Proto naše konverzace občas vypadá takhle:
Já: Nemáš mě už třeba někdy plný zuby? 
Ona: Ne ty krávo hloupá. 

S Pubertální hlupačkou aka Stalkerkou jsem se potkala 13.8. 2017, a okamžitě jsme věděly, že k sobě prostě patříme. Aneb když v devatenácti letech poprvé potkáte svoji mladší otravnou sestru: 
Já: To nemůžu najít!
Ona: Slepá krávo.
Já: Co mi nadáváš? 
Ona: Záchvat lásky. ♥

A pak je tu Sůša. Král ironie, u kterého jsem někdy v březnu zaregistrovala duhové ponožky a prostě ho otravovala tak dlouho, dokud si na mě nezvykl:
Já: Můžu pokračovat v tom, co jsem chtěla říct?
On: Jasně. Mohla jsi i předtím, ale skočila sis do řeči.

Jestli se s nimi po těchto ukázkách chcete taky kamarádit, tak se nedivím, ale smůla. Moje.

Zážitků mám taky spoustu. Vzhledem k tomu, že můj blog čtou i moji rodinní příslušníci, je většina z nich bohužel nepoužitelná. Snad jen znovu zmíním skvělý maturitní ples, zasněžené poslední zvonění, asi pět rozlučáků, milovanou LŽŠ, několik vysokoškolských flámů a hlavně hodně smíchu, radosti a nezapomenutelných hlášek lidí z mého okolí. Je toho tolik, že se mi plete páté přes deváté a nevím kde začít, proto radši nezačnu nikde. Stejně byste z toho nic neměli. Kvůli tomu se v tomto roce plánuji vrátit k pravidelnějšímu psaní, abyste z mých trapasů a průserů taky konečně něco měli.

V neposlední řadě jsem se letos několikrát zamilovala. Do svých učitelů, kteří mě neuvěřitelně podrželi u maturity a doteď mě rádi vidí. Do dvou měst - Havličkova Brodu a Olomouce - což bych do sebe jakožto zarytého milovníka Prahy v životě neřekla. Do důvěry, kterou mě každodenně obdarovává nejen moje top trojka, ale hromada dalších skvělých lidiček, který se do tohohle článku bohužel nevejdou, páč by byl jinak dlouhej jak týden před výplatou.
A v neposlední řadě hlavně sama do sebe. Dlouho jsem si totiž myslela, že pojem sebeláska je synonymem k sobeckosti, ale teprve letos jsem pochopila, že když se člověk má rád, neznamená to automaticky, že všechny okolo nenávidí. Právě naopak. Mám se ráda. Mám ráda jak vypadám a jak se chovám a co dělám. Mám ráda svoje kamarády a rodinu, i když mě občas vytočí na maximum. Mám ráda to, co studuju a co budu jednou dělat. Mám ráda celej svět a věřím na pravdu a lásku a jednorožce a v Boha. Jsem šťastná. Jsem neskutečně šťastná, že lidi, co mě znají dýl, říkají, jak jsem se za poslední dobu strašně změnila a že ti, co mě poznali letos, o mně mluví jako o sluníčku, které se není schopné přestat smát. Protože loni jsem zjistila, že přesně tohle jsem.

Jsem duhový jednorožec, který okolo sebe rozhazuje třpytky a počítá paprsky slunce a strašně se těší, co každý nový den v tomto roce přinese. A vám všem přeji, ať se najdete, jako jsem se konečně našla já. Protože není víc.

Jo, tohle ↓ je v podstatě můj rok 2017 v kostce

A jen tak btw, kecy o podělaných Pravdoláskařech a Sluníčkářích neberu. Nejsem tou svou duhou zaslepená a vím, co se kde děje a není mi to jedno. Ale tenhle přístup mi život v tomhle světě hodně zlehčuje, takže proč ne když jo? xx

Jaký byl váš rok 2017? Díky za přečtení! Letos se uvidíme mnohem častěji ♥