- Já jsem na seminárku.
Úplně mě díky tobě políbila múza.
- Hej aspoň někdo že.
V tomto duchu se vede většina našich rozhovorů s vysokoškolskou spolubydlící Hell. Jsme si souzené nejen z důvodu stejného smyslu pro humor. Obě máme blízko k peklu. Ona ho má ve jméně a já v příjmení. A taky tam obě skončíme...
V počátku našeho spolubydlení jsem měla tendence se do školy připravovat pravidelně a poctivě si opakovat výuku. Hell mě brzy přetáhla na temnou stranu studentského života, ale dějepis uměla komentovat pěkně:
Marie Terezie měla šestnáct dětí.
- "Ty vole, tama musel projet i vlak!"
- "Ta si pčíkla a bylo to venku!"
- "Bych mu to uřízla! Že - nešahej na mě!"
Ve Spartě se zbavovali slabých dětí.
- "To má modré oči?! Zahoď to, uděláme nové!"
Jindřich VIII. měl šest manželek.
- "Nemůžeš mi dát syna? Zdechni!"
V roce 1993 se Československo rozdělilo.
- "Já bych z nich udělala něco produktivního. Chtěli jste autonomii - tak jste moře!"
Nejkrásnější reakce byla ale na knížku, kterou jsem na počátku listopadu donesla na nadcházející zkouškové. Měla 631 stran.
- "Tož to né kámo, má to ňákej závěr?"
Jak to vypadalo na začátku zápočtovém týdnu?
"Víš, co je to sufix?"
- "Nevím, ale vím, co je kurvafix."
A na konci, kdy jsme se vystřídaly v předčítání studijních materiálů a na učitele si hrála ona?
"..byl to zakladatel antropologické antropologie."
... /začne se mlátit do hlavy/ "Hloupá, hloupá, hloupá!"
Lásku k dějepisu a studiu už společnou máme. A co teprve sklon k pojmenovávání dětí originálními jmény? Já tíhnu ke jménům jako je Fortunát, Kilián, Damián... A Hell bude bez ohledu na pojmenování stejně všechny své děti oslovovat dvěma přezdívkami.
Pičichvístek a Zmetkoslav.
Může se zdát, že už teď téměř dokonale pasujeme, ale naše shoda jde ještě dál. Hell stejně jako já miluje přezdívky. Tolik k tomu, že mě na Messengeru pojmenovala brHELL. Také ale se škodolibostí sobě vlastní neúmyslně pojmenovala pár třídních... topdívek. Výkřikem: "Helee! To je budoucí redakce Top dívky!" Je překřtila asi už navždy.
Tolik souznění se dá omluvit jedině společnou částí DNA. Hell je čistokrevná Valaška, já jen poloviční. To vysvětluje vše výše popsané a i to, že k osobám této "národnosti" prostě tíhnu víc, než ke komukoliv jinému. A taky k tamějším hvězdám. Když jsem psala článek o koncertě Thoma Artwaye (taktéž Valacha, před kterým jsem se během několika málo minut stihla dokonale ztrapnit), naprosto perfektně moji slabost pro tamější obyvatele vystihla ve snaze pomoci mi uklohnit závěr.
"Nemám závěr. Poraď mi závěr."
- "Na závěr bych chtěla říct, že si ho jednou vezmu."
A já bych na závěr chtěla říct, že si ji sice nevezmu, ale že doufám, že mi bude oživovat studium ještě dalšího dva a půl roku. A taky, že si myslím, že jsme za těch pár měsíců dokonale odkryly naše charaktery. Ona je Valaška, s neuvěřitelným smyslem pro ironii, kterou se nebojí použít za všech okolností. A jak odhadla ona mě? Posuďte podle rozhovoru:
"Já jsem úplně nadšená! Nevidíš, jakej mám výraz?!"
- "Tak se ale tváříš pořád!"
Tak... to bychom měli.
Jak říkám - je to peklo. Ale taky sranda :D
Taky na vás má někdo v životě špatnej vliv? A taky je vám to úplně jedno? Díky za přečtení!
Žádné komentáře:
Okomentovat