It's all fun and games until...

...zkouškové.

Ale já jsem v tak super partě, že i to zkouškové se dá zvládnout s úsměvem na rtech a klidem v srdci. Dobře, občas jsme byli zoufalí jak zákon káže. Ale i to bouchání hlavou do stolu a křičení, že chcete umřít, má v sobě určitou dávku grotesknosti.

Náš tým "zápočtových soudruhů", jak jsme pojmenovali společný chat na messengeru se skládá ze čtyř osob. Já, člověk, který z neznámých důvodů vždy nejvíc miluje toho učitele, kterého ostatní nesnáší, a proto se na ten test možná i trochu těší, pak věčný flákač, jenž například z dějepisu odmaturoval stylem:

"Přemysl Otakar II. zemřel v bitvě na...?"
-"...na zranění?" 

A nakonec dva vysokoškolští "veteráni", kteří už si sladkým obdobím zkoušek párkrát prošli. Mezi jejich hesla patří mimo jiné: Třetí pokus, taky pokus. A: Druhák je taky ročník. 

Na zápočtový týden jsme se ale připravovali poctivě. Minimálně jsme společnými silami dali dokupy všechny zápisky. To je ve chvíli, kdy polovinu poznámek tvoří random vsuvky typu "zápis dodělat sama, protože učitelka je...", poněkud obtížnější, ale dá se to zvládnout. Ovšem sdílení zápisků někdy může dopadnout i takhle ↓. A to se to pak dává dohromady těžko.

Víkend před zápočtovým týdnem jsme se "učili" každý sám, takže jsme ve výsledku vymysleli na týden smrti geniální taktiku. Naučit se den předem, napsat, zapomenout, naučit se den předem, napsat, zapomenout, naučit se den předem... Což ve výsledku vypadalo tak, že jsme měly s Hell na pokoji každý večer nějakou mužskou návštěvu v podobě zoufalých spolužáků, kterým jsme se snažily látku nacpat do hlavy. Největší zoufalství přivádělo učení filosofie, která se jak známo nedá naučit, ale je nutno ji pochopit: 

Spolužákův vztah k filosofii: "Je to jako topit se uprostřed oceánu a nevědět, na kterou stranu plavat."

O chvíli později: 

"Já tu filosofii vždycky tak na dvě vteřiny pochopím, a pak se zase ztratím. Jako když se v tom oceánu chytneš řas a pak zjistíš, že to má dva konce. A jsi v prdeli."

A v největším zoufalství: "Cogito er sumo."

Samotné písemky pak byla kapitola sama pro sebe. V hlavě mi nejvíce utkvěly tři momenty.

Test z Úvodu do studia jazyka (teorie lexikologie, syntaxu a morfologie)

Nejdříve jsme se podívali na otázky, pak na sebe a pak jsme se začali smát. A já nevěděla, ke kterému spolužákovi se koukat dřív, protože mi bylo jasné, že to stejně všichni tipujeme. Natipovali jsme to krásně. V testu uspěl jeden člověk z šestnácti. Ne, nebyla jsem to já. 

Test z Komunikace 

Měli jsme hroznou radost, že sedíme vzadu, asi nám to dávalo pocit bezpečí. Učitelka nás pochopitelně všechny posadila dopředu. Při dosednutí na židli mi v hlavě začala znít písnička "Skončili jsme jasná zpráva". Spolužačka si prý zas vzpomněla na "To musím zvládnout sám".

Test z Úvodu do studia médií

Když jsem se podívala na otázky, začala jsem si nadávat, že jsem nad tím strávila tolik času, protože mi přišlo, že nevím odpověď ani na jednu z nich. Ale bylo mi strašně líto odevzdat prázdný papír (děda by se o mně v tomto vyjádřil tichým mumláním slovního spojení "podělanej ekolog"), a tak jsem se rozepsala. První otázku jsem tušila, dvě jsem si vymyslela a druhou stranu otázek na a/b/c kompletně natipovala. A kdo má zápočet napoprvé?

Zkrátka, nebojte se výšky, děti. Nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř.

Takhle jsme konverzovali v neděli před zápočtovým týdnem

Díky za přečtení!