O rok později na místě činu

"Jsme nádherný. Dneska jsme za dámy, jasný?!" ujistila jsem Potkana před vstupem na ples mého bývalého gymplu. Nevyšlo to ještě před vchodem, kde mi podklouzla noha. 
"Kurvadoprdele, led!" 
Tolik k tomu, jak jsme byly s mou nejlepší kamarádkou asi třicet vteřin skutečné dámy.

Naši hru na princezny jsme bohužel neudržely ani uvnitř kulturáku. Abychom lépe viděly na šerpování maturantů, vylezly jsme na vyvýšené obložení radiátorů vytvořeného z úzkých latěk. Člověku se na tom blbě stojí i bez bot. No nevylezla na to Potkan v podpatcích? V úzkých podpatcích? A neshodila málem random týpka stojícího vedle ní ve snaze nespadnout dolů? Jako nespadla no. Škoda...

Sledování letošních maturantů obnášelo kromě fyzické náročnosti také něco na zpestření psychického stavu. Alespoň toho mého. 
+ Ty brečíš?!
- Nebrečím!
+ Brečíš!
- Nebrečím!
+ Jo, brečíš.
- Možná trochu.
+ Proč?!
- Nebrečím!
Sentiment no...

Uběhlo jenom pár chvil a já jí její dobírání mohla vrátit, když ji při poslechu pomalé písničky o lásce přepadl smutek. Je totiž sama a zoufalá, zoufalá a sama...
+ Ty brečíš?!
- ...jooo!
Nemůžu jí křivdit, zas tolik nebrečela. Jenom kvílela. 

Avšak navzdory nepřekonatelné samotě jsem o taneční protějšky na klasické tance neměla na rozdíl od Potkana nouzi. Později jsem to nadšeně vykládala mámě v autě:
+ A valčík jsem tančila s Péťou a polku s Ráďou!
- Kterej Péťa, kterej Ráďa?
+ ...to jsou holky. 
Aneb když ti holky říkají, že jsi při tanci skvělej chlap a kluci tě mají za úžasnou kamarádku. #LifeGoal

Pak šla kamarádka, co studuje medicínu, poděkovat naší bývalé učitelce biologie za její styl výuky. Ta byla vážně dojatá. 
"Já vím, že humanitně založení studenti ty moje písemky asi nikdy neocení..." 
/významný pohled na mě/
Ne. Ne, neocení. 

Naše taneční epizodky taky stojí za zmínku. Krom toho, že největší pařba pro nás byl tanec na "Ptačí song", kamarádky po mně chtěly přeložit tuhle písničku, protože jsem maturovala ze španělštiny. 
+ Vždyť je to italsky!
- Fakt?!
+ Ty vole... vy už jste taky dobře cantare.

Jo a - jak myslíte, že se takový taneční nadšenec jako já zbaví křeče v chodidle způsobené tančením? Roztančí ji!

V závěru večera jsme potkali našeho bývalého a všemi oblíbeného zeměpisáře v opravdu skvělé náladičce. Chtěl si dát panáka s elitou, takže jsem si s ním pochopitelně ťukla taky. Připil si s námi hurónským: 

"NA GEOGRAFII!!!!" 

A když jsem mu po rozdýchání záchvatu smíchu oznámila, že bude zlatý hřeb mého článku, měla jsem pocit, že si náhle nemůže vybavit, kdo vlastně jsem. A pak... Pak začal mluvit anglicky. 

A víte co? Dost možná jsem si to užila víc než loni vlastní maturák.

Jak si plesovou sezónu užíváte vy? Díky za přečtení!