Moje záchodové čertovinky

Už od mala jsem bývala více než ostatní lidé spojována se záchodem. Jednou mi tam spadl a byl spláchnut sestřin kapesník (OMYLEM), jednou lžička z hrnku, když jsem vylévala lógr z kafe (Babííí, pojď mi s něčím pomoct!), chodila jsem se tam v pěti letech schovávat se Čtyřlístkem, protože jsem jako předškolák měla zakázáno číst a všechno s písmeny mi bylo bráno (pozdě, stejně jsem to už uměla), pak jsem také jednou málem zapálila babiččinu latrínu (JEŠTĚ VÍC OMYLEM) a v neposlední řadě jsme se sestrou jednou v záchodě vymáchaly zubní kartáček mámina tehdejšího nenáviděného přítele (zahrával si, pyšná na to nejsem a byla jsem malá). A ačkoliv bych už z těchto "čertovinek" mnohdy hraničícími s prasárnami měla vyrůst, moje záchodové pranky pokračují nadále. 
Mnohdy pobaví jenom mě a sofistikovanější tedy nejsou ani o píď, ale to mi pravděpodobně nezabrání v tom je nadále provozovat. 

Jestli si ovšem myslíte, že neustále obměňuji starý dobrý trik s fólií, tak ne, protože bych to pak musela uklízet a to se mi vážně nechce. 
Začínala jsem jinou klasikou, která ale nezpůsobí tolik škody - dobrala jsem toaletní papír a nedala místo něj nový. Rodina se vztekala, ale zvykla si a ve výsledku to tak začali dělat všichni, takže výměna prázdné ruličky vždy zbyla na někoho, kdo tu plnou už fakt potřeboval.

Z nevyměňování ruliček jsem o nějakou dobu později povýšila na schovávání toaletního papíru. Nevím přesně proč, ale zoufalé skřeky linoucí se ze záchodu a ten pocit, že bych jim mohla pomoct, ale že se jim nejprve vytlemím, bylo velice uspokojující. 

O stupeň výš jsem se dostala s přesným načasováním mých čertovinek. Ono schovat toaletní papír a nechat na záchodě prázdnou roli v neděli odpoledne je pro ostatní otravné, ale narafičit to v neděli pozdě večer na mámu vstávající v pondělí ráno v pět a přidat na zavřené záchodové prkýnko pyramidu ze záchodové štětky, koše, balíčků vložek a novin se vzkazem: "Dobré ráno, maminko!", to je teprve zábava!

Pyramidy na záchodovém prkýnku jsem si docela oblíbila. Když jsem jednou takhle na záchodě na Instagramu stalkovala třetího bratrance nevlastní tety kamarádky mé spolužačky, protože to se tak na záchodě s wifi dělá, že jo, tak na mě začala bušit sestra, ať okamžitě vypadnu a tak dále, a tak podobně. 
Budiž, milá sestro, proběhlo mi hlavou a během několika málo vteřin jsem na zavřeném prkýnku vytvořila pyramidu podobnou té, kterou jsem naposled nachystala mámě. Můj jediný cíl bylo ji zdržet odstraňováním pyramidy, protože vypadala, že na ten záchod opravdu potřebuje. Jaké ale bylo moje nadšení, když na mě sestra při zalézání na záchod neustále mluvila, takže couvala, takže si sedla přímo na záchodovou štětku. Ten vyděšený výkřik mi způsobil záchvat smíchu, který mi prodloužil život minimálně o pět let. 

Všechny tyhle čertovinky jsem vždy dělala více méně pro zábavu, protože už se s pokročilým věkem nevztekám jako dřív a nemám potřebu se mstít. Tedy jenom pokud nejde o mou sestru. Ta má ohledně mě patent na nasírání. Proto jsem se jí dnes po jedné hádce rozhodla pomstít a kromě prázdné role a schovaných toaletních papírů jsem slepila vrchní a spodní záchodová prkýnka izolepou k sobě. Idea byla taková, že sestra přijde na záchod, zvedne prkýnko, nevšimne si, že zvedla obě a nastane slet následujících událostí: žbluňk - řev - pokus dostat se ven - žbluňk - větší řev - zjištění absence toaleťáku - řev - řev - řev - ...... - moje smrt. 
Nápad dobrý, ovšem sestra si mé pasti všimla a nestalo se nic z výše popsaného. Pravdou ovšem je, že jen ta představa mi prodloužila život o pár drahocenných dnů. A jednou mi to vyjde!

Kde se to kupuje? :D

Máte občas také tendenci dělat si srandu z lidí v nějaké specifické místnosti? Díky za přečtení :D