Když jsem byla malá, mojí instantní karmou byla moje starší sestra, která všechny moje průšvihy a nedokonalosti zachraňovala řadou pohlavků. Jelikož už jsem ale natolik stará, že se od ní mlátit nenechám a kromě toho jsem vynalezla systém, jak zmlátit ji (kopnout pod koleno, svalit na bok, kleknout na žebra a škrtit, škrtit, škrtit), ona jako moje výchovná síla zvaná ručně stručně vypadla. To nic nemění na tom, že ji podezírám, že moji instantní karmu probudila nějakými svými voodoo čachry machry.
Svoji přehnaně pečlivou karmu už pozoruji nějakou tu chvíli, ale v poslední době se ta mrcha začala projevovat ještě víc, než by bylo nutné.
V úterý večer jsem si procházela učebnici literatury s vědomím, že je na středu naplánované velké zkoušení. Každou kapitolu jsem si aspoň trochu prošla, ovšem u názvu klasicismus a osvícenství jsem naznala, že na to už se zkoušet nebude a after all, ja přeci stejně už jednou zkoušená byla.
Uhodnete KDO byl ve středu zkoušen na CO?
Nedávno jsem z legrace pohrozila pěstí spolužákovi, který dostal ze španělštiny lepší známku než já, ačkoli se na to ani nekoukl. Takovou šlupku, jakou jsem si dala do brňavky, jsem snad ještě nikdy necítila.
Kamarádka šla kolem mě, zakopla a málem spadla. Okamžitě jsem se začala smát. Ještě okamžitěji jsem se ale začala dusit slinou, která mi v tu chvíli zaskočila.
And the list could go on and on...
Ve výsledku jsem ale za svoji pracovitou a poctivou karmu ráda. Učí mě, že boží mlýny melou a konkrétně ty moje zřejmě melou do zásoby, zřejmě s očekáváním něčeho velkého. Tím spíš si každý den uvědomuji, že se nemusím hádat ani vztekat, že všechno se dá zvládnout s úsměvem, že můj humor je můj nejlepší kámoš a že moje dávka asertivity pořád roste a roste. A poroste i nadále. A je to fajn.
Always...
PS: Vzhledem k tomu, že si tady stěžuji na vlastní karmu, očekávám, že až půjdu ze schodů, tak spadnu a zlomím si nohu. Minimálně.
Jaká je vaše karma? Díky za přečtení :)
Žádné komentáře:
Okomentovat