sobota 21. ledna 2017

Španělštinářka vs. genocidní postmodernista

Pamatujete na článek o naší skvělé španělštinářce? A taky na ten o excentrickém bohémovi, jenž o sobě nedávno řekl, že je genocidní postmodernista?
Tak tenhle bohém si ve školní aukci podporující charitativní organizaci Benediktus (taky jsem o psala) koupil od španělštinářky dva poukazy. 
Jeden, že ho bude celou hodinu chválit za cokoliv, co udělá. 
A druhý, že mu ukáže hračku, která ji přivedla k učitelství. 
A zábava mohla začít. 

Náš GP (=genocidní postmodernista) si poukazy vlastně původně ani ještě vybrat nechtěl, ale UŠ (=učitelka španělštiny) přišla do hodiny s otázkou, jestli si certifikáty nechce vybrat hned, protože předešlý den na olympiádě tak válel, že "by ho mohla chválit, aniž by u toho příliš trpěla".

Okamžitě ho proto vyvolala a když on svým typickým trhaným projevem, se kterým se prostě už nedá nic udělat, přečetl první větu domácího úkolu, ona musela reagovat: 
"Slyšíte tu úžasnou výslovnost? A ty mezery, jak vám dává šanci reagovat! Výborně, výborně, výýborně!"

Potom GP překládal...
GP: Oni se představili...
UŠ: Presentarse není představit se, ale jinak skvěle!

Pak měl nějakou světobornou myšlenku...
UŠ: Koho by to napadlo?! Nikoho kromě něho!

Další světoborná myšlenka UŠ donutila si dokonce sednout a začít se ovívat...
UŠ: Teď bych nejraději upadla!

Potom už musela vyvolat někoho jiného s výmluvou
UŠ: Já bych tě vyvolala, ale nevím, kam mám omdlít.

A ten dotyčný to řekl dobře...
UŠ: Kdyby to řekl Jakub, já bych ho tak ráda pochválila!

A pak to přišlo. Když jí GP kladně odpověděl na dotaz, jestli už má vyplněné cvičení číslo tři, začala nadšeně skákat a mávat ručičkama, jako třináctiletá fanynka na koncertě 1D.
UŠ: On má trojku, on má trojku!

A na závěr hodiny ji měl přeložit...
GP: Nóóó
UŠ: To tam není, ale skvělý začátek!
GP: To asi nedám...
UŠ: Vidíte?! Čestně se přiznal, že to nedá! Výborně!

A pak mu ukázala hračku, která ji přivedla k učitelství. A on se náramně baví tím, že jako jediná ze třídy nevím, co ta hračka je, protože si myslí, že mě ta hra bude bavit déle, než pár hodin. 


Tuhle hodinu si rozhodně pamatovat budu :D

PS: Pár hodin už uběhlo a já se smířila s tím, že se pravdu o hračce nikdy nedozvím. Obdivuji svoji rychlost zařazování nevyřešitelných problémů do kolonky "je mi to jedno". 

Taky máte ve škole občas rozptýlení tohoto typu? Díky za přečtení :)

2 komentáře:

  1. Já už jsem tedy ze školy pryč, ale bohužel ne :D Jinak skvělý článek, ráda tě čtu :)

    OdpovědětVymazat