+ Když já bych chtěla nějakýho prince na bílým koni. Kňourá moje dvacetiletý já a zároveň nedělá absolutně nic pro to, aby ho někde fakt potkalo.
- Tak si stáhni Tinder!
+ Mnah, proč bych to dělala?
- Tak pro tu srandu, ne?
Hm, tak jo. Poprvé jsem si tuhle srandu stáhla někdy v roce 2019. A tohle jsou asi nejzajímavější exempláře, které jsem tam měla tu čest potkat. Enjoy.
Pan Hvězdář
Mám rád hvězdy, skládání hudby a vážky. Stojí v biu sympaticky vypadajícího mladého muže a já mu z nějakýho důvodu nedokážu neodpovědět.
Vážky? Vážně? Nakonec se z toho s panem Hvězdářem vyklube celkem zajímavá konverzace a dřív než řeknu Velký vůz, jdeme spolu ven. Jde ale o první Tinder rande v mém životě, takže nejdřív musím nabriefovat svoji nejlepší kamarádku Potkana.
+ Hele, máme sraz ve čtyři. Ve čtyři dvacet mi prosimtě zavolej a když pozdravím ahoj, tak v pohodě. A když čus, tak mě z toho nějak dostaň. Jakkoliv.
- Ok. A když to nevezmeš?
+ Tak je to buď fajn, nebo jsem už mrtvá.
- Rozumím.
Telefon jsem neslyšela, takže to vlastně bylo celkem dost fajn. Až do chvíle, kdy jsme v tématech došli na školu. Když jsme si dřív s tímhle dvaadvacetilým Hvězdářem psali, říkal, že je ve druháku, což vlastně celkem sedělo. Až naživo z něj ale vypadlo, že v druháku sice je, ale na střední.
- Hm, to mi nějak nevychádzá. Zamyslí se Potkan.
+ Bral drogy a zdrhal ze školy, tak si to dodělává až teď.
- A co ti vadí víc? Že bral drogy, nebo že ještě nemá maturitu?
+ ...
- ...
Pan Skaut
Skaut. Kytarista. Kameraman.
Jasnej match. Hlásek v hlavě mi tehdy šeptal, že tohle by mohlo být zajímavý. A taky vlastně bylo. Několik fajn randíček, společných večerů i rán. Došlo to tak daleko, že měl u mě dotyčný kartáček i triko na spaní.
Bylo to... v pohodě. Do doby, než jsem se začala učit na státnice, čas neměla ani na to se v klidu najíst a protivná jsem byla i na kliku od dveří. Někdy mezi cpaním si do hlavy desítky stran otázek a snahy udržet si začínající vztah mi došlo, že je to sice fajn, ale není to ono.
Pamatuju si, že jsem jeden večer asi pět minut přemýšlela, pak se zvedla, dala do papírové tašky jeho triko a kartáček, tašku položila na poličku, a pak jsem se zas spokojeně vrátila k učení. Naznala jsem, že to vyřeším po státnicích. Jenže rozejďete se s někým, u koho si vlastně nejste úplně jistí, že spolu chodíte.
Den D nastal den před tím, než jsem si myslela, že den D nastane. Byli jsme domluvení na sraz, ale neplánovaně jsme se potkali už den před ním na propagované hostině na Karlově mostě. Kurva, já tu nemám tu taštičku s jeho věcmi. Došlo mi, když jsem ho viděla v davu. Takže takovej rozchod na etapy.
+ Čau.
- Čau.
A ticho. Ježíš, jak já tohle neumím.
+ Hele, já myslím, že to cítíme oba stejně. Řeknu a Skautovi očividně spadnou z hrudi minimálně Adršpašské skály. Tak jestli si myslel, že to cítím jinak, tak kluci fakt asi nejsou moc bystří.
- Jo? Není to ono, co?
A tak si to v klidu oznámíme, usmějeme se na sebe, a pak jdeme každý na opačnou stranu mostu. Vlastně taková romantická komedie pozpátku. A bez tý romantiky. Jen je trochu blbý, když se s někým rozejdete, a pak se s ním na tom mostě ještě tak pětkrát za večer potkáte. Achjo, Brhi.
Pan Prcek
Hele, seš ve Finsku! Tam si prostě musíš stáhnout Tinder a dovalit ňákýho pěknýho blonďatýho Skandidávce!
Hrne se na mě ze všech stran krátce před odjezdem na Erasmus a já chca nechca podlehnu. Budiž no, prince v Česku jsem nepotkala, tak třeba to vyjde s Vikingem ve Finsku.
Mám zdánlivé štěstí, protože se hned první den matchnu s týpkem, který podle fotek vypadá právě jako prototyp zmiňovaného finského Vikinga. Při zpětném pohledu nechápu svou naivitu. Tolik roků živa a stejně nečichala podraz.
Nečichala, ale viděla. Když se ze zdánlivě dokonalého Vikinga se stejným vkusem na hudbu vyklubal nunínek o hlavu nižší než já, v duchu jsem se sama sobě vysmála. Nu což, třeba je velký duchem.
Hele, ani ne. Po dvou hodinách plytkého tlachání o politice a architektuře (Architektuře? Vážně, Brhi?) si zamáváme. Tohle nevyšlo, ale očividně to tak vnímají obě strany. Nu což, třeba taky čekal nějakou kyprou Slovanku a přišla jen Brhi s plochým zadkem. Aj předkem.
Mimochodem, Turku je fakt malé. Den poté, co jsem si Tinder aktualizovala a zmizely všechny mé matche včetně Pana Prcka, potkala jsem ho na mostě. Podotýkám, že má Turku na velmi malém území asi deset mostů. Achjo, Brhi.
Pan Fin
Druhý finský pokus už dopadl lépe. Respektive jeho životní velikost odpovídala té fotografické. Párkrát jsme šli ven a pocity z takto stráveného času bych popsala slovy "jakože ok, but meh. nebo meh, but ok?"
Nevím, rozhodně je to na kamarádské bázi, ale vlastně si klepu na rameno za to, že mám občas aspoň nějakou snahu se socializovat. Pravdou je, že tohle finské období me, myself and I mi naprosto vyhovuje, ale tak člověk se nemá furt plácat jen ve své komfortní zóně, že ano.
Tak jdeme ven potřetí. Nebo počtvrtý?
Moi, mita kuuluu? Zeptám se, když dojdu na místo srazu, zase pozdě. Vážně, až někdy dojdu na rande včas, tak by měl dotyčný vědět, že už mám pravděpodobně vybraná jména našich dětí.
Hyva! Mita sinulle?
Hyva, I guess... Odpovím a nastane tříhodinový small talk o počasí, psech, které potkáváme cestou, a hudbě. Naštěstí máme namířeno na hrad, kde člověk může většinu času místo povídání jen čumět do vitríny. Cestou zpátky hážu vtípek za vtípkem a přestává mě bavit, že se pan Fin nesměje. A když ho nepobaví ani příběh z mé oslavy devatenáctých narozenin (to si tady na blogu dohledejte, to byla noc), otráveně to vzdám. Asi jsem prostě trapná, ani trochu vtipná a navíc nerozumí mojí angličtině. Nastane chvilka ticha a pak Pan Fin promluví.
Víš, občas o mně lidi říkají, že jsem nudný.
Ale ne, nejsi. Odpovím automaticky, ale pak se zamyslím. Wait a minute... Ah... Ajo! Ty vole! Tak to není, že bych nebyla vtipná! Uf! Oddechnu si a navedu ho nejkratší cestou k místu, kde se naše cesty rozejdou.
Moikka! Bylo to fajn, ale stačilo. K randění se vrátím, až budu schopná sama rozeznat, jestli je někdo nudnej, aniž by mi chudák musel dávat nápovědu. Achjo, Brhi.
Směju se jak blázen a funím do vysokého kopce. Najdu v mobilu červenou ikonku s bílou sirkou a doklikám se na políčko: "odstranit účet." V tu chvíli uslyším v hlavě svou psychoborku.
Ale Terez, víte, že všechny problémy se nedají řešit tím, že zdrhnete?
Hele, všechny ne. Ale mám takovej pocit, že tenhle jo. Kliknu na tlačítko a posléze si z mobilu smažu i celou aplikaci. Vzápětí udělám nálet na Audioteku a postahuju si svoje oblíbený hovory s Werichem a pro jistotu i Opuštěnou společnost od Taberyho. Teď jsem si stoprocentně jistá, že už si tu věc znovu nestáhnu.
Protože kdyby náhodou stávkovala moje hrdost a zkušenosti, paměť mého mobilu jim to nedovolí.
PS: Před pár lety bych při pohledu na své bývalé randící objekty prostě musela použít staré známé "debil, blbeček, debil, blbeček". Ale lepším se. Teď při pohledu nazpět vidím jen to, že by dali dokupy celkem dobrou kapelu. Achjo, Brhi
PS2: Někde jsem četla, že člověk se ze vztahu dostává polovinu času, který s danou osobou strávil. To by vysvětlovalo moji nadprůměrně rychlou rekonvalescenci.
A jaký jsou vaše oblíbený Tinder storky? Díky za přečtení!
Žádné komentáře:
Okomentovat