"Seš blázen? Mě bolí nohy!"
Nohy ho bolely, to jo. Ale frťana do sebe klopil jednoho za druhým.
Aneb chcete vědět, jak probíhají příležitostné oslavy na malých vesničkách? Směle čtěte dál.
Bylo tam fakt hodně lidí. Takže Brhi byla ve svém živlu. Ale zároveň vůbec nikoho neznala. Takže to často dopadalo i následovně:
Já: Jéje, ten je hezkej.
Máma: To je tvůj příbuznej. Bratranec přes koleno.
Já: Ale. To už je tak daleko, že se to ani nepočítá.
Z kavárny na Vysočinu
Ale jinak byl návrat z pražské kavárny do srdce Vysočiny velice příjemný. Velký pivo za pětadvacet? To chceš.
Jen jsem asi trochu vyděsila svoji mámu, která netušila, že dokážu exovat jednoho panáka za druhým. A vysvětlit jí, že nejsem alkoholik, jen jsem to chtěla mít rychle za sebou, to byl teprve oříšek.
A i když člověk nikoho nezná, nakonec zjistí, že vlastně zná. Aneb když si tím panákem ťukáte s tátou svýho spolužáka se základky, jehož táta randil s vaší babičkou.
Ty jsi vyrostla
Oblíbená věta lidí z vesnice. Vlastně hned po: "Ty už jsi holka na vdávání."
To snad radši ani ne. Ale holka na bakalářku, to už pomalu budu.
Ale jo, letí to. Uvědomíte si to hlavně, když si prohlížíte fotky ze stoleté a devadesátileté oslavy hasičů a na všech se najdete.
Máma: "Nojo, stárneš."
Já: "Hmm. A co teprve ty."
To byly časy
Uzavřeme to tím, že stárneme všichni, co vy na to?
"Hele před dvaceti lety jsme tu s tvým dědou seděli do šesti do rána! Stařík na mě tehdy z okna volal, jestli už nechci jít náhodou domů," smál se soused a ťukal si se mnou štamprlí. Vsadím se, že včera nevydržel ani do půlnoci.
A já taky zavzpomínala. A smála jsem se při vzpomínce na oslavu před deseti lety. Tehdy mě, coby jedenáctiletou, nahnala mamka do postele okolo půl deváté. A já se vztekala a přísahla si, že za deset let protancuju noc.
A pak to konečně nastalo. A já ve svých téměř jednadvaceti letech chodila za čtyřiasedmdesátiletým dědou v osm večer jako ocásek, tahala ho za rukáv a prosila ho, aby si šel domů píchnout inzulín a šel spát.
A od devíti jsem seděla doma, řešila metodologii bakalářky a koukala na dokument o Gottovi.
Ale jinak jsem úplně v pohodě a občas je se mnou i sranda, fakt.
A pak byl konec. A jak správně podotkla sousedka, nejspíš to dopadlo jako vždycky. Aneb po osmé večer na oslavě plné dobrovolných hasičů nezbyl ani jeden hasič, který by byl schopný zasáhnout, kdyby náhodou hořelo.
Jo tak proto je do toho zapojená celá vesnice...
Tak co, chtěli byste se podívat na vesnickou oslavu? Díky za přečtení.
:D :D Parádní článek. Přítel je dobrovolný hasič, tak mě zaujal už název článku. A musím říct, že to úplně vidím :D
OdpovědětVymazat