Brhi a Potkan na cestách, aneb Vozembouch a Vládkyně jednorožců to přežily

+ Víš, co jsem četla? Že čím jsi v Maďarsku hlasitější, tím je větší pravděpodobnost, že tě okradou. 

Oznámil mi Potkan před odjezdem z našeho rodného města. 

- Tak to jsem asi v prdeli, co...

V prdeli jsme během cesty do Budapešti zvládly být hned několikrát. Třeba když nám paní, u které jsme měly náš pobyt strávit, ubytko pár hodin před příjezdem zrušila. Prý když nenajdeme nic jiného, nechá nás přespat v uličce mezi pokoji, ale volný pokoj nemá. 

+ Já ti nevím, ulička furt zní líp než ulice...

To byl ale teprve začátek. Cestou vlakem do Brna nastal další problém zvaný staré dobré zpoždění. České dráhy zkrátka nikdy nezklamou. 

- No vidíš, nemusíme řešit ubytko, když ani nevíme, jestli stihneme bus do Budapešti. 

Stihly jsme ho s přehledem. Víte proč? Sám měl nakonec čtyři hodiny zpoždění. D1 evidentně nemohla zůstat pozadu. 

Do hlavního města Maďarska jsme proto místo v příjemný podvečer dorazily za hluboké noci. A v noci na nádraží fakt být nechcete. Moc nás neuklidnily ani rady typu:

Nejezděte metrem! A bacha na lidi, co tam jsou. Jsou nebezpeční...

Já nevím, osobně jsem se míň bál v metru než na povrchu. 

Byla jsem reálně přesvědčená, že cestou do hostelu zemřeme, jen jsem to nechtěla říkat nahlas. Cestou ne, ovšem hostel byl taky kapitola sama pro sebe. Bát jsem se začala přibližně po jedné větě provozního.
Když vám totiž někdo po tom, co projedete půlku noční Budapešti, odpoví na otázku, jestli je tady v noci ticho větou: "Your room will be quiet."
A pak se zlověstně zabouchnou dveře od výtahu a ten začne vrzavě stoupat do druhého patra, nemáte z toho moc dobrej pocit. 

Aklimatizovaly jsme se velmi rychle. O tom svědčí i následující ukázka. 

+ Ty Terezie, víš jak jsi říkala, že tu máme hroznej bordel?

- No?

+ To jsou všechno tvoje věci.

Chtěla jsem se i přiblížit místním, proto jsem Potkana učila maďarská slova.

- Hele hlavně si zapamatuj segít, to budeš potřebovat.
+ Co to znamená?
- Pomoc. 

Pobyt v hostelu jsme ale nakonec přežily. Asi protože jsme nevěděly, že v jednom z pokojů minulé léto zemřel turista. 

Potkan se ukázal jako skvělý parťák do nepohody, který sice nenávidí maďarský jazyk a měnu, ale zato dokonale rozumí Google mapám. Co na tom, že selský rozum člověku často poradí lépe než displej smartphonu. 

- Vždyť to tady nemusíme obcházet, stačí jít tamhle přímo!
+ Ale mapy ukazují, že musíme tudy.

- Máme jít tamhle!

+ Až budeš navigovat ty, tak si choď, kam chceš!

Ale zase se s ní člověk docela nasmál. Obzvlášť při jejích krkolomných pádech při výstupu na Citadelu, při vystupování z metra, nebo při docela obyčejném chození po městě. 

Musel na nás být skvělý pohled. Vozembouch ležící na zemi a Vládkyně jednorožců umírající při opakovaném záchvatu smíchu, protože tomuhle se fakt nešlo zasmát jen jednou. 

Její pády pokračovaly i na Slovensku, kam jsme se v půlce týdne přemístily. Při našem pátečním přesunu na Slunečná jezera si s grácií sobě vlastní klekla uprostřed nádraží. Vtipnou historku se neúspěšně snaží zakrýt mým drobným zaškobrtnutím ze stejného dne. 

+ Ty jsi zakopla ve vodě!

- Nezakopla, převážila jsem se! Ty sis klekla uprostřed nádraží!

Ale jinak se máme rády...

V Budapešti Potkan nesnášel měnu a jazyk. Bratislava ale příliš neokouzlila ani jednu z nás. Útržky našich konverzací mluví za vše.

+ Hej to je na hovno, tady nám všichni rozumí, nemůžeme o nich nic říkat!

- Ta houba je ale hnusná, co?

+ Myslíš to UFO?

- To je vlastně takový ošklivější a menší Brno, žejo?

Naší šikanu Slovenského hlavního města jsem dokonala já (stydím se), když jsme procházely podchodem. Někde v půlce jsem se začala hrozně smát. Potkan se na mě vražedně podíval, protože si myslel, že jí chci zase připomenout jeden z jejich pádů. Já ze sebe ale mezi nádechy vyrazila něco úplně jiného:

Já jsem si vzpomněla, že nemají metro!

A kam pojedeme příště? Naznaly jsme, že Itálie zní jako fajn destinace. Jen ji každá navštívíme v jiném termínu...

Ilustrační fotka dokonale vystihující Potkana v akci (druhá zprava, pozn. autorky)

Když se to vezme kolem a kolem, byl to fakt fajn týden plný nových zážitků, cestování a zábavy. Těším se na další, ať už to bude s kýmkoliv. :D Díky za přečtení!