Miluju Lingvistiku, Lingvistika miluje mě

Ne. Jestli něco nenávidím víc než čevabčiči s bramborovou kaší, je to právě tento áčkový předmět, jenž musíme všichni chtě nechtě (to je idiom) splnit. Na to, jak jsem se na začátku smála loňskému naříkání našich druháckých kolegů na facebookových stránkách, jsem v průběhu několikrát hořce zaplakala. Nakonec to mám (!), ale byla to fuška...

Konverzace černých teček aka mých starších spolužáků mě před zápočtem upřímně rozesmála. Na ten se s pomocí vlastních výpisků i ochotných starších kolegů dalo naučit hravě, proto jsem si myslela, že nebude problém porozumět i hlubším vodám v podobě kolokvia. Jak moc jsem se mýlila, jsem pochopila o pár dnů později...

V průběhu učení na první pokus (ze kterého se mimochodem všichni spolužáci těsně před deadlinem odhlásili a já na něm zůstala úplně sama) jsem pochopila, že to sama prostě nezvládnu. Mé zoufalství dosáhlo takového levlu, že jsem psala bývalé učitelce z gymplu. Kdyby to někoho zajímalo - ani gymnazijní profesorka českého jazyka si nebyla jistá, co znamenají některé pojmy, které jsem potřebovala vysvětlit. 

Značnou podporou pro mě ale byli kamarádi. Třeba jedna, která od září nastupuje na vysokou školu, kde bude studovat právě český jazyk.
Ona: Lingvistiku jsi nečekala co?
Já: ...úplně ne no, nebudu lhát. 

O: Poradím za rok.
J: Za rok mi to bude na hovno, jdu tam v pondělí. I když, třeba to budu opakovat, že jo.

O: Právě.
♥

S postupujícím časem na mě doléhalo čím dál větší zoufalství, protože jsem věděla, že už nemohu couvnout. Krizí bylo hned několik, ovšem ta poslední nastala asi hodinu před kolokviem. Napsal mi random člověk z ročníku, se kterým jsem nikdy nemluvila, že si v systému všiml, že tam dnes jdu a že mi přeje hodně štěstí. Tak moc děsivou má náš pan profesor pověst po celém ústavu.

A pak to nastalo. Sežvýkána a vyplivnuta, jak to okomentoval jeden z mých spolužáků. Pan profesor se chytl prvního zaváhání a půl hodiny pokládal dotazy týkající se právě dané nevědomosti. Aspoň vím, jak probíhá zkoušení na vysoké škole. A taky že se dokážu nerozbrečet, když se moc moc snažím. 

Takže místo zasloužených prázdnin nastal nový kolotoč učení. Nejvíc mě štvalo, jak jsem  ve skriptech postupně nacházela všechno, na čem mě v pondělí nachytal. Ten první fail byl asi osud. Uklidňovalo mě, že tam se mnou půjde zkusit štěstí i zbytek party Zápočtových soudruhů. Co mě ale ani trochu neuklidňovalo, bylo tohle: 

Fakt jsem tam šla. Viz článek z minulého týdne. A ano, ten černý čtvereček je cenzura, tohle je slušný blog, vy smradi!

Noc před kolokviem bych nazvala nocí zoufalství. Zavřely jsme se s Hell na koleji, vypily každá tak tři litry kafe (to je hyperbola) a dřely jak mezci (ustálené jazykové přirovnání). 
Řešily jsme hlavně slovní denotace (= základní význam) a konotace (stylistický a expresivní spoluvýznam), což je věc, na které mě týden předtím rozcupoval.  

+ Hej bacha, on na toto napsal knížku, on je na to háklivý. 

- Tak já tam dojdu s tou knížkou, ať mi ji podepíše!

+ A co je ta fiktivní denotace?! 

- To je něco, co neexistuje. Třeba peklo. 

+ Takže jeho žena a můj kluk?

- Nebo splnění týhle zkoušky.

+ Já se cejtím fakt strašně... Já už ani nevím jak se jmenuju, ale hlavně, že ke svému jménu umím přiřadit konotaci!

- Mě zas vzbudíš o půlnoci a já ti řeknu, co je to konotace! Ale my o půlnoci ještě spát nebudem, co.

Pak jsme byly ve fázi popírání....

+ Proč neděláme zkoušku třeba: kdo si zapamatuje nejvíc písniček?!

- Protože bychom byli lepší než učitelé!

V půl jedné jsme došly do fáze "to tam nebude" a následně měla Hell záchvat zoufalství.

+ Mně je tak zle, že je mi vedro! Co si to zas zapisuješ?! To mu zítra odevzdáš?! Mě bolí i břišní svaly, který nemám!! Tohle jsi měla natočit a pustit mu to tam! Já nevím, jestli brečím ze smíchu nebo zoufalství! Mně je blbě. Já chci umřít...

Následovalo stadium nenávisti.

+ By mě zajímalo, jak se mu spí, když ví, že my kvůli němu nespíme.

+ Se mu tam ráno doplazí devět mrtvol.

- Jen ať vidí, že nás ničí!

A nakonec jsme se dostaly do fáze absolutního odevzdání.

+ Pojmenuj tuhle lexikální jednotku.

- Já nevím, třeba Monika. 

A pak jsme šly spát. Ráno jsme vstaly, dvě hodiny se tam potily a nakonec vytoužené "splněno" skutečně získaly. Takže, milé učení, měj se krásně, do září se neuvidíme! 

And we made it! Vítězství!

A pak si uvědomíte, že vás čekají dva měsíce práce... Díky za přečtení, jak jste na tom se zkouškami vy? :)