Brigáda aneb osmihodinové peklo?!

Tak se přehoupla první polovina prázdnin a já už dva týdny každý den naklusávám do práce, kde si osm hodin hraju na dělnici třídící linky (věřte mi, zní to líp, než jaký to je) a věřte mi nebo ne, se střínětem naproti mně a s nefungujícím rádiem na druhé straně místnosti vznikají i docela zajímavé situace. 

První error nastal chvíli poté, co práce začala. Třídění plastů, bílých pet flašek, papíru a krabic od mléka zní napoprvé sice docela jednoduše, ale když se flašky a krabice od mléka házejí stejným směrem jenom do jiných otvorů, katastrofa je brzy na místě. Zoufalé výkřiky, že JSEM TO ZASE HODILA BLBĚ, na sebe nenechaly dlouho čekat. Stříně to mělo obráceně. Házela pet flašky k fóliím. 

To, že stojíme naproti sobě má kromě několika velkých výhod i dvě obrovské nevýhody. Momentů, kdy jsme si každá stahovaly obrovskou fólii k sobě, a ta druhá jí to kazila stejným počínáním na druhé straně, bych za ty dva týdny snad ani nespočetla. Stejně tak je to s přetahováním se o flašky, pro které se obě natahujeme ve stejnou chvíli a ani jedna nemá potřebu je té druhé přenechat. 
Rady: "No tak si to sežer!" nebo "Hoď si ji tam, oni ti to dole počítají!" jsou proto u nás také na denním pořádku. 

Alespoň malé zadostiučinění je pro mě fakt, že jsem si za dobu mé brigády už stihla vydělat o 150 Kč navíc, které si jednoho dne jen tak jely po pásu. Stříněti jsem velkoryse přenechala pět korun, kterých jsem si napoprvé nevšimla. Doteď ji to žere. 

Nemůžu ovšem říct, že by mi to neoplatila. Zmuchlané fólie, staré míče, nebo víčka od pet flašek už na mě přes pás hází docela běžně, ale minulý týden přešla na další level. Z ničeho nic pustila zpět na pás zamotanou fólii, kterou se do té chvíle pokoušela rozmotat a chtěla ji nechat jet dál. Zmateně jsem fólii chytla s úmyslem ji hodit tam, kam patří, dokud stříně nepropuklo v záchvat smíchu a já se na věc v mých rukou konečně pořádně podívala. Světě div se, nebyla to fólie, ale zmuchlané klubíčko použitých vložek i s obaly. V tu chvíli jsem byla ráda za dvojitou vrstvu rukavic. A taky jsem chtěla svou milou příbuznou zabít...

Poslední highlight se stal, když kolem nás jela po páse pánská ochrana. 
"Já na to nešahám!" dostalo se mi varování od příbuzné, ale já jen pokrčila rameny. 
"Technicky vzato je to latex ne, což do plastu nepatří," poučila jsem ji a nechala věc projet. Za chvilku nás ale čekala stejná návštěva v červeném provedení. 
"Jahodovej," podotkla jsem jen a stříně se ušklíblo. 
"Ňáká zkušená..."

Asi tak nějak se každej den cítím...

Pochlubte se se svými zajímavými momenty z brigády a děkuju za přečtení :)